Hned mi padl do oka. Tentokrát to ale nebyl nový svetr ani dort ve vitrínce, ale soft-skillový trénink na téma „Hoříš, ale nevyhoříš“. Už téma napovídá, že se trénink zabýval problematikou syndromu vyhoření, tzv. Burn-out. Je to pojem, který, myslím, alespoň většina z nás už někdy zaslechla, ale možná si stejně jako já nedokázala přesně představit, co znamená. A tak jsem klikla na přihlašovací formulář s očekáváním, co se o tomto tématu dozvím.

Trénink si pro nás připravily Domča a Káťa. Od začátku panovala v naší online místnosti příjemná nálada a po tom, co jsme se v krátkosti navzájem seznámili, jsme se již ponořili do tématu, kvůli kterému jsme všichni přišli (nebo tedy se připojili). Mluvili jsme ať už všichni dohromady nebo po různě velkých skupinkách o příčinách vzniku syndromu vyhoření, který může nastat, jestliže je člověk pod dlouhodobým pracovním stresem, jeho očekávání z práce se nesetkají s realitou, častokrát tak ve spojitosti práce s lidmi. Dalšími příčinami může být jednostranné zaměření aktivit jedince nebo workoholismus. Od příčin jsme se dostali k projevům a následkům tohoto syndromu, které mohou být nejen psychické, ale i fyzické, a častokrát si jich všímají přátelé nebo kolegové v práci. Patří k nim zejména nechuť chodit nadále do zaměstnání a pocit práce jakožto nutnosti, uzavření se od okolního světa, nemluvnost, někdy až agresivita, anebo celková změna povahy člověka. Jedince pak mohou postihnout i fyzické problémy jako nespavost a trávicí obtíže.

Po tom, co jsme si tedy ujasnili, co to Burn-out je, jsme začali řešit prevenci. Zdůraznili jsme si důležitost rozmanitosti našich aktivit (tedy abychom naši energii nesoustředili pouze na jeden cíl), také spánkové hygieny nebo relaxačních rituálů, ať už se jedná o běh, cvičení, snídani, koupel nebo šálek kávy. V závěrečné diskusi jsme ještě narazili na otázku: „A co dělat, když si myslíme, že někdo v našem okolí tímto syndromem trpí?“ V takovém případě bychom měli dotyčnému nabídnout pomoc s nějakým jeho úkonem, pokusit se s ním promluvit si o jeho problémech a starostech a pokud se rozhodne svůj stav řešit, podporovat ho.

Trénink splnil má veškerá očekávání. Dozvěděla jsem se víc o syndromu vyhoření a znova si uvědomila, jak je důležité starat se o sebe nejen po stránce fyzické, ale i psychické, a že v životě jsou důležitější věci než práce nebo škola. Trénink mě i vedl k zamyšlení, zda se v mém okolí nenachází někdo, kdo by se s tímto syndromem mohl potýkat. Na závěr bych chtěla poděkovat Domče a Kátě, které tento trénink připravily a díky nimž i online verze tréninku byla stejně skvělá jako prezenční.
 

Šárka Bělochová