SEP ve Velké Británii

22.09.2019

Můj letošní výměnný program pro studenty farmacie (SEP) byl v pořadí již druhý. Před dvěma lety jsem se zúčastnila tohoto programu v Tunisku a ač program skýtal všemožné nástrahy a překvapení, byla to velmi zábavná zkušenost, naučila jsem se spoustu věcí a také jsem získala s některými účastníky dlouhodobé přátelství a jsme v kontaktu do dnes.

To mě vedlo k tomu, abych se přihlásila i letos. I když začátek nevypadal úplně růžově, tak mi v půlce května konečně potvrdila umístění Velká Británie. Rozhodla jsem se, že bych si chtěla vyzkoušet praxi na univerzitě v laboratoři. Slovo dalo slovo a já jsem měla dohodnuté místo na univerzitě v Keele na celé tři týdny. Znělo to skvěle. Když jsem si ale začala shánět ubytování, zjistila jsem, že chtějí na místních kolejích za jeden týden 160 liber, z čehož se mi trochu zamotala hlava, ale nakonec jsem s pomocí tamního koordinátora našla ubytování v anglickém domečku za krásných 75 liber na týden.

cccccccccccccccccc.jpg

Když už vše podstatné bylo zařízeno, tak jsem si koupila letenky a lístky na autobus a těšila se na nové zážitky. Ještě jsem se ujistila, že v domě v kuchyni je vybavení a na posteli peřina a letěla jsem. Cestou jsem to vzala přes Londýn, kde jsem strávila půl dne a bylo tam krásně, ale hrozné teplo, stejně jako u nás na začátku července. Říkala jsem si, že to snad bude lepší, až odjedu trochu víc na sever, protože plavky a opalovací krém bylo to poslední, co mě napadlo si s sebou vzít, když jsem si balila kufr.

Naštěstí jsem měla pravdu, a když jsem dorazila do města, tak tam bylo velice příjemně a vůbec ne horko. Na nádraží mě vyzvedla slečna a odvezla mě na ubytování. V domě jsem bydlela sama, byl moc hezký a nebyl daleko od university. Dalo se tam dojet autobusem, nebo pěšky procházkou asi 45 minut.

cccccc.jpg

První den mě vzal na kampus místní koordinátor, protože pracoval v lékárně v areálu univerzity, a taky se nabídl, že mě ráno sveze autem, trochu mi kampus ukáže a představí mě panu profesorovi, který měl být mým mentorem během praxe. Když jsme na kampus přijeli, bylo tam liduprázdno, což mě trochu vyděsilo, protože jsem věděla, že na SEPu jsem tam jediná. Nakonec jsem si našla přátele přímo v laboratoři, kterou můj mentor sdílel s jiným profesorem a on tam měl rovněž své studenty.

ccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccc.jpg

S mým mentorem jsme si skvěle sedli a práce, kterou mi zadával, mě moc bavila. První mi vysvětlil detailně, na čem budeme spolu pracovat, jak to bude celé probíhat a jaké metody budeme používat. Když jsem se ho zeptala na jakoukoliv otázku, nebo jsem něčemu nerozuměla, velmi rád mi to vysvětlil. V laboratoři jsem se pak starala o buněčné kultury mikroglií, kterým jsem měnila médium, rozdělovala je, dělali jsme Griessovu reakci, qPCR, Western blots, RNA extrakci, měřili jsme absorbanci a spoustu dalších. Můj školitel byl ze začátku pořád se mnou, a když jsem potřebovala, tak mi poradil, ke konci už mě nechal to dělat občas samotnou. Pod jeho dohledem jsem se toho opravdu hodně naučila.

cc.jpg

cccccccccccccccccccccccccccccccccccccc-(1).jpgccc.jpg

O víkendech jsem pak měla naplánované výlety do okolních měst. Stihla jsem se podívat do Manchesteru, Liverpoolu a Chesteru. Sice jsem ve městech byla sama, ale vůbec to nevadilo. Ve všech se mi moc líbilo. Bohužel v Anglii jsou studenti dost rozházení do různých měst, takže jsem si program dělala víceméně sama, ale když jsem potřebovala radu nebo jsem se potřebovala na něco zeptat, koordinátor byl velmi nápomocný a skvěle komunikoval.

Když jsem se vracela po třech týdnech zpět domů, opravdu jsem nelitovala svého rozhodnutí se SEPu znovu zúčastnit. Podle mě je to úžasný a jedinečný projekt, který dává skvělé možnosti studentům farmacie potkávat kolegy z jiných zemí, porovnávat znalosti a vědomosti, systém vzdělávání, pracovní uplatnění a podobně. Jsem moc vděčná za tuto příležitost a moc doporučuji všem, kteří mají tu možnost vycestovat, ať neváhají a určitě se také přihlásí.

- Nancy Mrózková