Navečer 15. května se v pět hodin otevřela branka botanické zahrady léčivých rostlin a tím započala Zahradní slavnost. I přes nepříznivé meteorologické prognózy začali vstupovat první návštěvníci. Muzikanti z Art Jazz Band vybalili své saxofony a další instrumenty. Barmani odkorkovali lahve. Výčepní narazili sudy. Hostesky donesly chlebíčky a kremrole. Čerstvé prostředí zahrady dodávalo slavnosti šmrnc.
Doba anglických šlechticů a šlechtičen již dávno pominula, nicméně lidé hrající kroket a nebe pod mrakem mohlo v mnohých lidech vyvolat opačný názor. Nejeden muž vyzval krásné děvče k procházce po malebných koutech zahrady. A ti, kterým se zatím nedostalo odvahy, si ji dodávali v blízkosti baru. To všechno se mísilo a prolínalo se zvukem kapely a bujarými rozhovory farmaceutické smetánky lékařské (Pharmaceuticum Taraxacum officinale).
A tak čas běžel. Slunce se schovalo za paneláky. Lidé přišli a zase odešli, na sto deset jich okusilo půvab Zahradní slavnosti. Jídlo se snědlo. Alkohol se pozřel. Na kroket již nebylo světlo a před tím tak živé konverzace začaly ztrácet jiskru. Kapele došel dech.
Chvíli po deváté se na zem snesly první dešťové kapky. Po pár minutách již nebyla žádná Zahradní slavnost. Byla jen zahrada, která si po odvedené práci užívala dešťový příval a něco málo osob, které se shloučily uvnitř, kde společně čekali na příchod nového – rektorského dne.
- Jan Rataj
Více foto