Mgr. Martin Mátl - výkonný ředitel ČAFF

Můžete našim studentům představit co Česká asociace farmaceutických firem dělá a jaká je její agenda?

Asociace nejen v oblasti farmaceutického průmyslu ale obecně, jsou pevnou součástí demokraticky fungující společnosti. Umožňují, aby v jednotlivých segmentech trhu vznikla sdružení, která následně zastupují jednotlivé společnosti vůči státní správě, vůči politikům, vůči veřejnosti. Bylo by nepraktické a vlastně i nemožné, aby desítky firem chodili jednotlivě na ministerstva, do poslanecké sněmovny, nebo aby se vyjadřovali do médií, protože ve výsledku by to bylo nepřehledné. Zároveň asociace zajištují jistý konsenzus a eliminují tak účelovosti, které by v té přímé komunikaci mohli být.

Samozřejmě v oblasti farmaceutického průmyslu, což je obor vysoce regulovaný, je existence asociací v podstatě nezbytná. Právě ta regulace, která jak po straně cen a úhrad, tak na straně vstupu na trh, dále z hlediska kvality, účinnosti, bezpečnosti, není nic jiného než spousta předpisů, zákonů, vyhlášek. Tyto regulační mechanismy vytváří lidé ve státní správě, kteří nemají a ani nemůžou mít praktické zkušenosti z oboru. Právě Asociace poté tvoří ten nezbytný komunikační můstek mezi reálným životem a regulátory.

Konkrétně naše asociace sdružuje společnosti zabývající se výzkumem, vývojem, výrobou, distribucí, prodejem a marketingem

Medailonek

Mgr. Martin Mátl dokončil studium na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové v roce 1998 a našel uplatnění jako praktikující lékárník. V roce 2007 byl zvolen do představenstva České lékárnické komory, kde se záhy začal specializovat na oblast cenové a úhradové regulace léčivých přípravků. V roce 2013 opouští lékárnu a nastupuje na Ministerstvo zdravotnictví ČR na pozici ředitele odboru farmacie. Od roku 2015 pak působí na pozici výkonného ředitele České asociace farmaceutických firem (ČAFF).

generických léčivých přípravků. To znamená ještě menší segment trhu, který má určité pojítko a tím je, že se jedná o generické léčivé přípravky, případně biosimilars.

Vedle nás totiž existuje ještě Asociace inovativního farmaceutického průmyslu, která zase zastupuje společnosti v tomto odvětví farmaceutického průmyslu. Obě asociace mají opodstatnění v tom, že firmy, které přinášejí inovace, tak se přeci jenom potýkají někdy s trošku jinými problémy, někdy se zásadně jinými problémy než generické společnosti.

Naše asociace se snaží předat informace od našich členů směrem ke státní správě, ale také k veřejnosti, například prostřednictvím médií. Informujeme o významu generik, protože to není něco, co by bylo mezi lidmi automaticky rozšířeno a známo.

Než jste nastoupil na pozici pozice výkonného ředitele ČAFF, tak jste se již během svého působení v ČLnK zabýval oblastí cenové a úhradové regulace léčivých přípravků. Jak vás toto zaměření připravilo na vaši současnou pozici?

Myslím si, že naprosto rozhodujícím způsobem, protože od toho se odvíjelo všechno mé další působení. Cenovou a úhradovou regulací jsem se ale začal zabývat ještě dřív, než jsem byl zvolen do představenstva České lékárnické komory. Dá se říci, že řízením osudu jsem měl možnosti podílet se na analýzách při přípravě nového systému cen a úhrad, který vstoupil do účinnosti v roce 2008. A protože mě to téma zajímalo, tak jsem se mu i dál věnoval a zcela logicky jsem si tuto odbornost i přenesl do představenstva ČLnK, kde jsem ji i nadále rozvíjel. Následně mě to přivedlo i na Ministerstvo zdravotnictví, kde odbor farmacie má pod sebou i tuhle oblast, to znamená cenovou a úhradovou regulaci léčiv. Řekl bych, že právě zájem o tuto problematiku a zkušenosti z MZČR představovali dobrou kvalifikaci pro mé současné působení, takže si myslím, že v minulosti právě kontakt s cenami a úhradami určil profesní působení na několik dalších let.

Teď již k vaší současné pozici a k úkolům výkonného ředitele ČAFF. Jaká je vaše denní agenda? Jak vypadá váš běžný pracovní den?

No, přiznám se, že v poslední době je to hodně hektické, a když se ohlédnu zpátky, tak někdy mám pocit, že vlastně ani nevím, co se všechno odehrává. (směje se) Nicméně výkonný ředitel každé asociace musí v první řadě zajistit její chod. Konkrétně naše Asociace je založena na odborných komisích, to znamená, že lidé z našich členských společností se scházejí a přinášejí k řešení problémy, které jsou pro ně důležité. Odborné komise se zabývají vždycky jedním tématem, to znamená, některá se zabývá cenovou a úhradovou regulací, některá obecně legislativou, další biosimilars, máme i etickou komisi. V rámci těchto odborností je pak potřeba zajistit běžný chod, to znamená organizaci jejich setkávání, ale to je ve výsledku jenom malá část práce. Výkonný ředitel musí plnit i funkci tváře Asociace, to znamená zastupovat potom ty názory, které v jednotlivých komisích vzniknou a přenést je pak na Ministerstvo zdravotnictví, do Poslanecké sněmovny, do médií a podobně. V podstatě jde o setkávání se s řadou lidí na různých pozicích. Zárověň je potřeba spoustu lidí vyslechnout, získat zase názory ostatních účastníků na trhu. Takže je jasné, že můj pracovní den potom bývá hektický, protože pak zase musíte všechno sesumírovat a poslat dál.

Velkým tématem nejenom v Česku, ale v celé Evropě je otázka elektronizace zdravotnictví, takzvané e-Health, jehož první vlaštovkou u nás je zavedení e-Receptu. Jaký je váš osobní názor na tuto problematiku?

Pokud jde o e-Recept, potažmo e-Health obecně, tak je věc, se kterou jsem se setkával již v minulosti na mnoha pozicích. Za ty roky jsem dospěl k názoru, že veškerá elektronizace by měla být především dobrý nástroj pro zajištění nějakého cíle, ke kterému se dostanu za chvíli, a neměla by se stát cílem sama o sobě. Myslím si, že v České republice je to toto riziko nebylo odstraněno, to znamená že by se nám e-Recept nebo celá elektronizace mohla stát cílem sama o sobě a současná situace okolo e-Receptu tomu nahrává.

Myslím si, že po několika letech přešlapování a tápání, se nakonec státní správě podařilo nakonec přivést na svět funkční řešení, což je určitě potřeba ocenit, ale v současné době e-Recept nepřináší žádnou zásadní přidanou hodnotu, než měli papírové recepty předtím. Samozřejmě, můžeme se bavit o tom, že pacient nemusí dostat do ruky papírovou průvodku, že mu může e-Recept přijít SMS nebo emailem, takže to svým způsobem nějaký benefit je, ale z mého pohledu zatím nepřinesl něco, co by zlepšilo fungování celého systému. Konkrétně si myslím, že smyslem elektronizace by měla být práce s informacemi. To znamená, že umožňuje kvalitativně jiným způsobem získávat, zpracovávat a předávat informace, a to je něco, co současný elektronický recept zatím neumí.

Ve své odpovědi už jste naznačil určité myšlenky týkající se elektronizace. Často se mluví o lékovém záznamu pacienta, který by umožnil lékárníkovy provádět revizi farmakoterapie. Další zmiňovaným přínosem elektronizace pak je úspora prostředků ve zdravotnictví. Myslíte si, že tyto věci elektronizace přinese?

Myslím si, že toto téma je hodně široké a hodně těžké a například ta úspora je až třešinkou na dortu. Když začneme u zmiňovaného lékového záznamu, využívaného k posuzování interakcí a dalších věcí, tak já se maličko obávám, že současná diskuze, která o tom probíhá, se ještě nedokázala vypořádat s některými aspekty, které tam vidím já.

Abych byl konkrétní, dovedu si poměrně dobře představit, že bude existovat nějaký lékový záznam, protože on už v podstatě v centrálním úložišti existuje a teď jde jenom o to ho legislativně zpřístupnit. Ale to je z mého pohledu hrozně málo. Je sice hrozně hezké, že někdo bude mít přístup k tomu, co bylo pacientovi předepsáno, ale zatím se neřeší otázky typu, kdo bude posuzovat pacientovu farmakoterapii, jak budou ošetřeny související záležitosti, jako je odpovědnost, práva a povinnosti, které z toho přístupu budou vyplývat. To znamená v okamžiku, kdy lékárník za tárou dostane kompletní lékový záznam, tak z toho záznamu bude něco vyplývat, a to co z toho bude vyplývat bude muset lékárník jako odborník posoudit a závěry bude muset nějak zrealizovat. V ten okamžik nastává otázka, co teď. Pokud závěrem bude, že je potřeba předepsanou farmakoterapii změnit, tak by v systému měl existovat mechanismus, který by umožnil lékárníkovi komunikovat s lékařem a jak ten lékař bude nějakým způsobem povinován tomu lékárníkovi odpovědět. To je něco, co si myslím, že je velmi složité a mám pocit, že se to ve společnosti ještě nezačalo řešit.

To je zajímavý pohled na to, co elektronizace přináší a jak velmi komplexní téma to je.

Ještě abych pokračoval, jak jsem říkal, je to velmi široké téma, tak sledování interakcí, sledování duplicit. Myslím si, že to není tak úplně jednoduché, že když lékárník uvidí lékový záznam, tak bude automaticky za tárou vyhodnocovat interakce. Sice existuje software, který interakce dokáže vyhodnotit, ale v běžné praxi jsou lékové interakce denním chlebem, je to naprosto běžná záležitost. To znamená, že ten software vám ukáže potencionální riziková místa, ale stejně to ve finále musí vyhodnotit kvalifikovaný odborník, protože jedině on může posoudit všechna rizika. Ale i k tomu potřebujete mnoho dalších informací. Lékař, který léky předepisuje tak dělá s plným vědomím toho, jaká jsou rizika, protože vidí přínos a rizika pro pacienta. Léky napíše na recept, kam ale už nepíše všechny informace, podle kterých tak usoudil. To znamená, že z lékového záznamu, alespoň jak si to já představuji, tak bude možné zjistit rizika.

Potom lékárník za tárou, který je uvidí, bude muset vyhodnotit, ale on by k tomu potřeboval i například zdravotnickou dokumentaci. Já nevěřím tomu, že to spasí nějaký software, kde se rozsvítí upozornění na interakci různé závažnosti. I kdyby to takto fungovalo, tak je důležité odpovědět si na otázku, co potom, co má lékárník dělat. Má volat doktorovi, lék pacientovi nevydat lék a tak dále.

Myslím si, že toto je mnohem složitější než legislativně jednoduše dát lékárníkovi přístup do centrálního úložiště, kde ten záznam uvidí.

V tomto ohledu mě napadá otázka. Když farmaceuti budou mít tu možnost revidovat farmakoterapii, mohlo by to vést k rozvoji „ambulantní“ klinické farmacie? Tedy, že v lékárnách by byl klinický farmaceut, který by se právě tímto zabýval.

Určitě by to byl dobrý nástroj pro to, aby něco takového vzniklo, ale na druhou stranu, stále by bylo potřeba vyřešit spoustu otázek, které jsem nastolil. Ze své zkušenosti si nedokážu představit, že by při rutinní dispenzaci lékárník měl prostor každého pacienta zhodnotit, takže by se tato činnost musela oddělit. Lékárny by museli zaměstnávat vysoce kvalifikovaného odborníka, jehož pracovní náplní by bylo právě ta revize. A je samozřejmě důležité se zamyslet nad tím, jak by tato činnost byla financována.

Myslím si, že technologie nám přináší možnosti, kam se dál může obor vyvíjet a myslím si, že vývoji se neubráníme. Buďto vývoj bude více či méně řízený nebo se bude probíhat sám, protože technologie se nezastaví. Pokud na začátku vývoje nebude osvícený přístup, který bude myslet i do budoucnosti, tak při živelném vývoji se bude narážet na větší či menší problémy, protože technologie teď budou pořád o krok napřed.

Dalším aktuálním tématem je pak zavedení evropské protipadělkové směrnice, která má za úkol ověřovat pravost léčiv, a tak zaručit absolutní bezpečí pro pacienty. U lékárníku se však objevují obavy, že to pro ně bude další zátěží, která bude prodlužovat čas dispenzace. Navíc některým připadá jako nadbytečná, vzhledem k tomu, jaká bezpečností opatření už v Evropě máme. Jak se v této záležitosti angažuje ČAFF a jaký je váš osobní názor?

Myslím si, že problematika protipadělkové směrnice je velmi široká. V úvodu jsem zapomněl zmínit, ale pro naši Asociaci tato problematika znamená velkou část naší práce, protože Asociace je členem národní asociace pro ověřování léčiv. To znamená, že jsme na sebe vzali toto břemeno a spolupodílíme se na přípravě systému v České republice.

Je vcelku pochopitelné, že jak se blíží okamžik, kdy by všechno mělo fungovat a měla by vstoupit v účinnost povinnost ověřovat ty bezpečností prvky, tak se tím to téma stává zajímavým pro mnoho lidí, protože si spousta lidí uvědomí, že to nějakým způsobem ovlivní jejich každodenní fungování. Ale protipadělková směrnice má poměrně dlouhou historii. Od roku 2011, kdy ji Evropský parlament přijal, tak jsou dostupné informace. Navíc, vzhledem k tomu, jak dlouho trvá přijímání nové evropské legislativy, tak se celá směrnice, dle mého názoru, musela začít řešit minimálně pět až šest let před tím rokem 2011.

Já chápu a plně respektuji, že lidé, kteří na tuto problematiku narážejí, tak se baví o jejím smyslu, ale jsou to diskuze v téhle fázi už nemůžou nic změnit, protože evropská legislativa je daleko rigidnější než například český právní systém.

Pokud jde o to, jak to ovlivní každodenní život lékárníka. Zatím bych řekl, že všechno jsou to diskuze založené na očekávání, protože není možnost si to pořádně ověřit v praxi. Sice podle harmonogramu už měl běžet pilotní provoz, nicméně jelikož se jedná o velmi složité téma, tak došlo na centrální úrovni ke zdržení. Zkušební provoz by se tak měl rozeběhnout nyní v průběhu dubna 2018.

Chápu lékárníky, že mají obavy, jakým způsobem to ovlivní jejich práci. Na druhou práci si myslím, že pokud se to povede do praxe uvést, jak je očekáváno, tak to určitě to nějaký vliv mít bude, ale nezablokuje to žádným způsobem činnost v lékárně.

Další obavy lékárníků v ohledu k blížícímu se spuštění této směrnice jsou, že se pro ně bude jednat o náklady na novou techniku, které ale nebudou dostatečně vykompenzovány vzhledem k současné problematice odměňování jejich práce.

Samozřejmě je potřeba tyto obavy plně respektovat. Na druhou stranu bych rád zmínil, že náklady na straně těch, kteří ten systém vytváří a budou provozovat, tak jsou řádově vyšší a náklady, které z toho vyplynou farmaceutickému průmyslu, tak budou enormní. Z toho plyne možný negativní efekt, který tato směrnice přinese, bude dopad na malé výrobce nebo společnosti, které nemají tak silné finanční zázemí. Takže ještě uvidíme, co to s nimi udělá a jestli to třeba neovlivní jejich další setrvání na trhu. Tady je vidět, o jak velkou věc jde. Promítne se tedy nejenom do práce lékárníka, ale ovlivní i strukturu farmaceutického průmyslu.

Jedním z témat, kterým se právě zabývá MZČR je pak otázka centrálních, respektive sdružených nákupů. Dle představy pana ministra by se měli nemocnice spojovat a zadávat zakázky na léčivé přípravky, zdravotnické prostředky, ale i například přístrojové vybavení společně a mít tak možnost vysoutěžit si lepší ceny. Myslíte si, že sdružené nákupy budou přínosné pro naše zdravotnictví?

Myslím si, že tady hodně záleží na konkrétním provedení. V České republice již nějakou zkušenost s centrálními nákupy máme, kdy před několika lety tady byl proveden určitý pokus, který dle mého názoru nedopadl úplně dobře a ve finále vedl k vyšším cenám.

Původní myšlenku pana ministra týkající se centrálních nákupů, že by se nakupovalo na ministerstvu zdravotnictví, tak tu již opustil, protože ta je zatížena spoustou rizik, a nyní hovoří o sdružených nákupech. To znamená, že je snaha centralizační činnost o stupeň níže přímo ke zdravotnickým zařízením. Při jednání u kulatého stolu zmínil inspiraci zahraničními modely, kde existují sdružení, nebo servisní organizace, které zajišťují sdružené nákupy pro určité nemocnice. Tento posun vnímám pozitivně, protože si myslím, že nakupovat z jednoho místa pro celou republiku by bylo obtížné. Ale stejně si myslím, že velmi záleží na konkrétním provedení.

Je velký rozdíl v nakupování léčivých přípravků a zdravotnických prostředků. Léčivé přípravky se dají nějakým způsobem kategorizovat například podle účinné látky, zatímco u zdravotnických prostředků je těch parametrů spousta a zařadit je do zaměnitelných skupin, tak aby se to dalo tendrovat, je mnohem složitější. Tak je to z obecného pohledu.

Konkrétně každé zdravotnické zařízení má například nějakou schopnost splácet pohledávky, a podle toho se potom vyjednávají obchodní podmínky. Ve výsledku by tak sdružování mohlo být pro některá zdravotnická zařízení krokem zpátky.

Chápu ten potenciál ve sjednocování nakupujících, vytvořit silného hráče, který bude mít silnou pozici vůči dodavatelům. Princip je jasný, ale záleží na spoustě faktorů, včetně toho lidského. Není to jednoduchý úkol, který si ministerstvo zdravotnictví vytyčilo.

Ještě ke sdruženým nákupům. Jak si myslíte, že by jejich zavedení mělo vliv na generický průmysl?

Záleží na úrovní centralizace. Pokud by se sdruženě nakupovalo za větší skupinu nemocnic, tak z celkového pohledu na český trh zásadní vliv nemělo. Pokud by se centralizace posunula víš, například na úroveň zdravotních pojišťoven a výsledek výběrů by pak ovlivnil celý trh nebo jeho podstatnou část, tak by se to mohlo promítnout i do fungování jednotlivých společností.

Přesuneme se již přímo ke generikům, konkrétně ke generické substituci. Myslíte si, že plní tu původní myšlenku, se kterou u nás byla zavedena?

Já si nejsem jistý, jestli ta původní myšlenka byla v minulosti definována, protože my ani nemáme v legislativě generickou substituci jako takovou přímo pojmenovanou a definovanou. My máme v zákoně o léčivech, případně v zákoně o zdravotním pojištění několik ustanovení, které popisují, jak se mají lékárníci chovat v případě, že mají možnost pacientovi nabídnout zaměnitelné léky, a to i ve vztahu k výši doplatku. Mechanismus jakým se to děje máme, ale generickou substituci popsanou nemáme a nikdy nebylo zcela jasně řečeno, za jakým cílem se má provádět. Z předpisů implicitně vyplývá, že v lékárnách se můžou zaměňovat léky v zájmu zajištění léčby pacienty, tedy například nabídnutí mu levnější varianty, případně zajištění situace, kdy pacient přichází a předepsaná značka léku není k dispozici.

Podle mě nikdy nebylo řečeno a ani nikde v předpisech není napsáno, že generická substituce by se měla provádět například za účelem šetření prostředků veřejného zdravotního pojištění nebo čehokoliv jiného.

Jak už jsem říkal u jiné otázky, pokud se nějaká oblast pořádně nevyřeší, tak se začne řešit sama, často živelně. Máme tady letitou praxi, kdy se různé subjekty snaží v tom prostoru pohybovat. Je to tak ze strany zdravotních pojišťoven, které přichází s určitými pokusy o pozitivními listy, tak na druhé straně snaha optimalizovat skladové zásoby. Takže na trhu se často dějí protichůdné procesy a bez toho, aby někdo přišel s nějakou vizí, kam to nasměrovat, tak si myslím, že vývoj nadále bude probíhat živelným způsobem a soupeřením jednotlivých hráčů, ať již zdravotních pojišťoven nebo poskytovatelů péče.

Žijeme v době velkého rozmachu biologické léčby a s tím spojených biosimilars. Problematika biosimilars není tak jednoduchá jako u klasických generik malých molekul. Jejich vývoj a uvedení na trh je složitější a mnohem nákladnější. Jak se vaše asociace na tomto poli angažuje?

Biosimilars jsou pro nás jedno z klíčových témat, protože několik z našich členů se biosimilars zabývá. My se snažíme v tom systému hledat cesty a podporovat mechanismy, které by zvýšili využití biosimilars, protože tak jako u malých molekul generika přinášejí nižší náklady a tím vlastně umožňují, aby se léčba stala dostupnější pro daleko širší okruh pacientů, tak i v případě biosimilars platí ten samý princip.

Samozřejmě biosimilars mají svá specifika, a protože se často jedná o velké bílkovinné molekuly, tak ten proces jejich schalování je mnohem náročnější než u malých molekul, kde se prokazuje pouze bioekvivalence. U biosimilars je nutné pomocí postupů schválených EMA nebo FDA prokazovat stejný klinický efekt v omezených klinických studiích.

Já mám občas problém s tím, když se někdo snaží naznačit, že u biosimilars je ta situace horší než u malých molekul, že jsou v podstatě jenom podobné. Podle mého názoru je to spíše naopak. Biosimilars musí projít mnohem náročnějším procesem než tradiční molekuly a myslím si, že to poskytuje jak odborníků tak pacientům větší míru zajištění terapeutické zaměnitelnosti.

My konkrétně se snažíme komunikovat jak s odborníky, tak s plátci nebo státní správou. Snažíme se je přemluvit k tomu, aby hledali cestu, jak biosimilars využít. Jeden z největších problémů veřejného zdravotního pojištění v poslední době je najít prostředky k financování všech inovací, které přicházejí. My jsme přesvědčeni, že systém ještě neumí využít v maximální možné míře to co přináší biosimilars, to znamená určitě snížení nákladů a vytvoření prostoru pro vstup dalších inovací. Samozřejmě nelze očekávat, že biosimilars vyřeší všechno, je to střípek v mozaice, ale myslím si, že snahou systému by mělo využít ho v maximální možné míře.

Jak vnímáte budoucnost farmacie? Myslíte si, že lékárenství zůstane majoritním oborem, kam půjde většina absolventů nebo budou růst další obory, pokud ano, tak jaké to dle vás budou?

Těžko předpovědět, co se bude dít v budoucnosti, ale myslím si, že momentálně se nacházíme v období, kdy ty technologie, které několik posledních let u nás spíše přešlapovali na místě nyní začínají přicházet do praxe a začínají se prosazovat a myslím si, že to určitě ovlivní podobu lékárenství. Myslím si, že to bude stejný proces, jaký přináší sdílená ekonomika pro jiné obory. Myslím si, že s tím budou spojené stejné problémy a to jsou ty, že se technologie vyvíjí a budou vyvíjet rychleji než se bude vyvíjet legislativa a nebo společnost. Z toho si myslím, že budou vznikat konflikty, ale ve finále se změny odehrají a náš obor se změní, i když teď zrovna nevím jak. Možná některé věci ani nechci domýšlet nebo pojmenovávat, protože pořád se cítím jako lékárník a přál bych si, aby lékárenství a farmacie zůstala i do budoucna.

Já bych se podíval do větší minulosti, myslím si, že lékárenství jaké máme dnes nebylo vždycky takové. Lékárenství zásadním způsobem ovlivnila průmyslová výroba léčiv. To bylo něco, co podle mě lékárenství úplně převrátilo, změnil se charakter práce a ovlivnilo ho to na několik desítek let. Myslím si, že teď se nacházíme na hraně další fázi, která bude možná stejně přelomová, a bude odstartovaná technologiemi, které umožní úplně jinak pracovat s informacemi, protože léky se budou průmyslově vyrábět nadále, tam bych neočekával žádnou zásadní změnu, ale pro lékárníky to přinese na jedné straně příležitost, na druhé straně hrozba protože lékárníky tady pořád bude nejvíce vyškolený odborník na oblast léčiv, takže z tohohle pohledu bude mít jisté privilegium, které mu bude těžké vzít. Na druhé straně je potřeba se zamyslet nad tím na kolik je udržitelná současná praxe výdeje léků veřejnosti, protože tam bude docházet k velké konkurenci s nastupujícími technologiemi.

Nemám recept, jak to řešit, ale myslím si, že by stálo za to zamyslet se nad tím, jak využít odborný potenciál, to jedinečné, co lékárníci během studia a praxe získávají.

Máte nějaké obavy z vývoje farmacie? Co by se stalo, kdyby lékárenství ten přechod nezvládlo?

Moje zkušenost je taková, že i když máte ne úplně optimistické výhledy, tak život se stejně nakonec vyvíjí trošku jinak. Obavy, které mám, ty jsou spojené právě s tím, že se nezachytí ta potřeba zamyslet se nad tím, jak se zorientovat v nově vznikající situaci. Mířím k tomu, že pokud se nenajde způsob, jak zaplatit tu odbornou práci, práci s informacemi, tak to, co přináší tradiční výdej léčiv, by už nemuselo stačit na udržení současného stavu lékárenství. Podle mě je nutné hledat cestu, jak uplatnit odborný potenciál lékárníků, protože v konečném důsledku to není jen o lékárnících, ale i o pacientech, pro které to bude přínosem. Někdo jim musí poradit, jak se zorientovat v té obrovské nabídce léků, jak je správně užívat. Zároveň musí být i partnerem pro lékaře, protože lékař je také odborníkem na léky, ale také na diagnostiku, na léčbu a z principu věci nemůže mít takový přehled o lécích, jako má lékárník, který je zase odborníkem na léky, ale v mnohem širším spektru než například úzce specializovaný lékař.

Poslední otázka na závěr ke všem našim studentům. Měl byste pro ně nějaké radou, z pohledu zkušeného člověka?

Měli by si najít něco, co budou mít na té práci rádi, co je bude bavit a naplňovat a určitě by do toho měla patřit práce s pacientem. Měli by najít uspokojení ve snaze pomoct pacientovi, protože většina lékárníků se bude s pacienty setkávat dnes a denně. Ono to může být dost často náročné, ale je to tou hlavní věcí, proč v lékárně jsou. To nejdůležitější je dělat svou práci poctivě, mít ji rád a mít rád kontakt s pacientem.