Seznamovací kurz 2024

V úterý 17.9. přijeli do kempu Stříbrný rybník studenti prvního ročníku. Na programu bylo plno seznamovacích her, předání informací o životě v Hradci a o studiu na Fakultě. Večer plný her zahrnoval hru na kytaru u ohně, alkolodě, seznamovací bingo a pub kvíz.
Druhý den ráno na prváky čekalo překvapení v podobě Redbullu a navázala na to ochutnávka sportů od Katedry tělesné výchovy FaF UK.
Téměř celý den byl věnovaný hře Pevnost Boyard, při které se prváci v týmech pomocí znalostí a fyzických dovedností snažili získat indicie, které jim měly otevřít cestu k pokladu. Někteří se mu přiblížili, někteří strávili své mládí v byrokratické kanceláři a šťastní výherci upsali pokladu své duše. Po setmění v týmech klopýtali kempem v zoufalé snaze rozluštit hádanky a vyhrát tajemnou cenu. 
Ve čtvrtek prváci hráli hru Hutututu, která vyžadovala strategii, týmovou práci a špetku odvahy. Odpoledne jsme vyrazili do centra Hradce a podívali se na Fakultu. Proběhla zde přednáška od KTV a Spolku.  K večeru k nám do kempu přijelo vedení fakulty a prváci se tak mohli zeptat na vše, co je zajímalo. 

K překvapení se počasí udobřilo, a mohli jsme si tak program užít společně se sluníčkem a v teple. Dalším úspěchem bylo určitě i to, že hra Hutututu se obešla bez vážnějších zranění. 
Děkujeme všem prvákům za skvělý kurz a přejeme jim hodně štěstí do následujícího studia!

Pavla Požárová, viceprezident pro PR

Na seznamovák jsem se jakožto budoucí studentka 1. ročníku moc těšila. Členové spolku, kteří ho celý zorganizovali si pro nás připravily ještě před samotným začátkem challenge v podobě úkolů na instagramu. Já jsem se challenge s mým soutěžním duchem samozřejmě musela zúčastnit. Úkoly nebyly těžké. Šlo jen o to párkrát odpovědět na otázky a taky se zaregistrovat do SČSF. Poslední úkol byl takový, že jsme se měli cestou na seznamovák vyfotit s někým, kdo tam taky razil. Já v autobuse narazila na skupinku milých Slovenek. A byly jsme to právě my, kdo dorazil do kempu jako první. Brány recepce se teprve otvíraly. Starší kolegové nás vřele přivítali u jejich výjimečné chatky. Tam jsme si všichni losovali sloučeninu, která nás zařadila do týmů, jichž jsme byli součástí po celou dobu. 

Příjezd všech účastníků trval do 15. h., a proto jsme my první měli dost času se zabydlet a seznámit se s novými tvářemi. Já se zabydlovala ve stanu. Ano, byla jsem jedna z těch šílenců, kteří tam šli dobrovolně. Bylo to však to nejlepší rozhodnutí, co jsem mohla udělat. Protože jsem poznala skvělé stanové holky. I kluky samozřejmě. Potom už následovaly tradičně seznamovací hry. Jméno, město, něco o sobě. Přídavné jméno na začáteční písmeno svého jména a oblíbený alkohol plus opakovat lidi přede mnou. Bylo vtipné, že si většina pamatovala jen alkohol, ale jméno jakoby člověk neměl. Když jsem se dostatečně seznámili, byla večeře a večerní program. Já si vybrala pub kvíz, který byl velmi originální. Po vítězném boji nás čekala odměna v podobě jablečného moku ze zkumavky. Pak už večer plynul dál až do noci a do prvního rána. 

Druhý den nás čekala ochutnávka sportů z KTV. Nikdo netušil, co nás vlastně čeká. Milí profesoři se nám představili a připravili si tedy malou ukázku. Taneční variace zumby byly velice... originální. Až jsem skoro nemohla popadnout dech, jak moc jsem se smála. Nebyla jsem však sama. Následující bojové variace byli už o dost lepší. Tím nechci samozřejmě nikoho urazit. Hlavním bodem programu byla pevnost Boyard. Úkoly byly velmi netradiční, proto oceňuji všechny, kteří je vymýšleli. Vyžadovali zručnost i zapojení mozkových buněk. U některých jsme se docela i nasmáli. Abychom mohli pokračovat, museli jsme se posilnit obídkem. Teprve potom mohla hra pokračovat. Po splnění nás čekaly hádanky a indicie, které nás dovedli k pokladu. Zvítězit však může jen jeden. Ale my ostatní jsme toho byli rádi součástí i bez výhry. Za odměnu nás čekalo opět pohoštění v podobě večeře. Zhruba v půl 8 nám přišla zpráva, ať přijdeme na párty před chatku spolku. To jsem si nemohla nechat ujít. A rovnou jsme to s kamarádkou využily k tomu, abychom si vyzvedly odměnu za spaní ve stanu. Dva panáky jégra stačily, abych si pořádně zatrsala. Všichni jsme si tuto parádní párty užili, a taky se hoodně napili. Proto bylo vtipné pak ještě hrát Hádej, kdo jsem. Hádanky to byly celkem primitivní, ale skoro nikomu alkohol nedovolil normálně přemýšlet. Takže i ta nejjednodušší otázka nám trvala celou věčnost. No nevadí, stane se. Každopádně zábava to byla. 

Následující den byl také velmi nabitý. Dopoledne jsme se utkali ve hře Hutututu. Zranění naštěstí žádná nepřišla. Ale vzpomínky to v nás určitě zanechá. Odpoledne nás vyzvedly dva autobusy a odvezly směr fakulta. Divím se, že jsme vůbec dojeli, protože vměstnat tolik lidí jen do dvou autobusů bylo jedno velké dobrodružství. Spolkaři si nás vzali na starost a provedli nás trasou až na náměstí. Hodinová pauzička stačila na kafíčko, zmrzlinu či drinčík. Na fakultě nás čekala první přednáška už jako oficiální studenty prvního ročníku. Dozvěděli jsme se mnoho důležitých informací.  A pak hurá zpátky do kempu. Večeře tentokrát trvala déle, protože nás čekala návštěva pana děkana a dalších vážených osob. Když jsme se společně sešli poslední večer, pan děkan nám slíbil, že všichni dostudujeme a za pět let se sejdeme na promoci. Takže můžeme v klidu spát. Tím myslím spánek v posteli, ne na vavřínech. Po těchto milých slovech se rozjela poslední párty seznamováku. I s foto koutkem. 

V půlnoci nás navštívily magické síly. Plnili jsme sliby a dostali požehnání. Za svitu měsíce to bylo opravdu věrohodné. Každý šel spát s pocitem, že ovládne tuto školu a ne ona jeho. 

Ráno už bylo trochu smutné, protože byl čas jet domů. Předpokládám, že jsme si to všichni naplno užili a budeme na tyto dny ještě dlouho vzpomínat. Já tedy ano. Poznala jsem skvělé lidi. A my to spolu zvládnem!

Jana Čapková, 1. ročník

Více fotografií naleznete ZDE.