Technologie jsou všude kolem nás od rána až do večera. Vstát na budík na telefonu, projít si kvalitu svého spánku, zkontrolovat Instagram, kouknout na router, jestli neznáš někoho, kdo se jmenuje Vratislav, abys mu popřál, koupit si SMS jízdenku, zaplatit oběd kartou v telefonu, spojit se s kamarádem na druhém konci Evropy a průběžně kontrolovat nachozené kroky.

Všechno se vyvíjí, zdokonaluje a digitalizuje a nevyhne se tomu ani zdravotnictví, a proto už teď existují pojmy jako telemedicína, telehealth. Jen pro ujasnění to nesouvisí se zdravím dobytka, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale telemedicína je lékařská praxe, kdy lékař na jednom místě využívá telekomunikační infrastrukturu k poskytování péče pacientovi na vzdáleném místě. Můžete si to představit, jako když sedíte doma, ale místo upozornění MS Teams na seminář z farmakologie máte za 10 minut konzultaci se svým praktickým lékařem, který na dálku zhodnotí váš zdravotní stav, případně vám pošle eRecept. Sci-fi? Možná je to blíž, než si myslíte, jako třeba web uLékaře.cz, aplikace mojeEUC nebo Národní telemedicínské centrum FN Olomouc. I přesto patří Česká republika k zemím s nižší mírou digitalizace zdravotnictví, ale zkuste se zeptat třeba ve Francii.

Digitální medicína (nejen) pro pacienty

Jak ale do zdravotnictví zavést tyto informační technologie správně tak, aby to nemělo neblahý efekt na zdraví pacienta? Na tuto otázku se snaží odpovědět projekt 1. lékařské fakulty UK v čele s MUDr. Mgr. Jolanou Kopsa Těšinovou, PhD. ve spolupráci s Asociací inovativního farmaceutického průmyslu. Cílem projektu Digitální medicína (nejen) pro pacienty je zhodnotit zkušenosti pacientů s distanční formou péče v době pandemie COVID-19 a shrnout, kam by se měla telemedicína v Česku vyvíjet. A kdo jiný by měl tvořit budoucnost zdravotnictví než zdravotničtí odborníci současní i budoucí, pacienti a právníci, a proto byli k projektu přizváni i Asociace pacientských organizací, Česká lékařská společnost J. E. Purkyně, Mladí lékaři, Mladí lékárníci, Spolek českých studentů farmacie a studenti ze spolku IMIL (Inovative medicine - inovative law).

V průběhu srpna tohoto roku proběhly tři kulaté stoly zaměřené postupně na zdravotní aspekty, lékárenské aspekty a finanční a legislativní aspekty. Diskutovaly se výsledky dotazníku, do kterého se v průběhu jara 2021 zapojilo 620 respondentů z 65 pacientských organizací.

Tím to ale neskončilo. 30. listopadu se v Praze v prostorách Akademie věd konala konference, kde se na jednom místě setkali zástupci lékařů, lékárníků, nemocnic, pacientů, zdravotních pojišťoven i zastřešujících organizací jako je Státní ústav pro kontrolu léčiv nebo Ministerstva zdravotnictví, které neskolila ani tehdejší pozitivita jejich vrchního představitele.

Nejdříve se na problém telemedicíny odborníci podívali ze zdravotního hlediska. Jak by měla taková lege artis konzultace vypadat bylo jednou z prvních otázek. Na začátku by mělo dojít k identifikaci pacienta i lékaře, následně si správně ujasnit anamnézu a pak teprve identifikovat problém a vlastně důvod konzultace. Spoustu informací o pacientovi získá lékař i lékárník jen pozorováním ještě před tím, než pacient promluví, ale to při telemedicíně odpadne, a proto je potřeba se zaměřit i na telemedicínskou propedeutiku a naučit se identifikovat pacienta jinak, k čemuž by měla sloužit hlavně správná komunikace. Nové doporučené postupy pro lékaře by měly být samozřejmostí, ale víte, že jeden takový už od ČLS JEP na jaře 2020 vznikl? Sice by se dal vzhledem k vývoji za poslední dva roky znovu aktualizovat, ale pojďme spíše ocenit, že je.

Známe to asi všichni, voláte lékaři pro radu, ale abyste si na to vyhradili celý den, než se dovoláte, a proto by měl mít lékař ideálně vyhrazené ve své pracovní době hodiny pro tento druh konzultací. Dle průzkumu se 75 % pacientů nepodařilo lékaři dovolat, a proto se v průběhu konference otevřelo také téma emergentního výdeje chronické medikace lékárníkem. Lékárníci nabízejí tuto možnost nouzového řešení a vydání léčivého přípravku bez receptu dle lékového záznamu pacienta v případě, že lékař není k zastižení. Pacienti následně nebudou zatěžovat pohotovost jen kvůli předepsání léků, které užívají už roky. Státní ústav pro kontrolu léčiv je ochoten inovaci podpořit v případě, že to bude legislativně povoleno.

Pacienty k využívání telekonzultací motivuje ušetření času, možnost čerpat zdravotní péči i v době, kdy se nemůže pacient dostavit nebo obava z nakažení sebe či ostatních. Počítá se s tím, že ne všichni pacienti budou mít o tyto služby zájem, a proto by telemedicína měla být pořád možností volby.

Tohle všechno se bude muset také ukotvit v zákoně, aby tady nevznikaly pochybné „zdravotnické“ služby, jejichž cílem je pouze zisk, ale se špatným dopadem na pacientovo zdraví. To bude stále úkolem Ministerstva, přestože je základ dán v novém zákoně 325/2021 o elektronizaci zdravotnictví, který nabývá účinnosti od 1. 1. 2022.

Aby zdravotníci telemedicínu neprovozovali jen ze své dobré vůle, měli by za to mít také zaplaceno. Proto je potřeba definovat telemedicínské výkony a jejich efektivitu z hlediska úhrady z veřejného zdravotního pojištění.

To jsou jen střípky témat, která se na konferenci probírala. Na závěr Národní asociace pacientských organizací představila jejich desatero telemedicíny a jednotlivé organizace si rozebraly, na kterých částech implementace telemedicíny se chtějí podílet.

(Tele)budoucí lékárenství

Může se zdát, že telemedicína se farmacie moc netýká, ale věděli jste, že eRecept je pacienty doposud nejvíce využívaná ICT služba ve zdravotnictví? Na problematiku telefarmacie se u kulatých stolů i na konferenci také dostalo, sice okrajově, ale dostalo. Jedním bodem v desateru pacientských organizací je také „distanční péče i v lékárenství“. Ta může mít dva rozměry a to konzultace a vzdálený výdej léčivých přípravků.

Konzultace na dálku se mohou týkat interakcí, správného užívání, dostupnosti léčivých přípravků, ale zase narážíme na nedostatečné legislativní ukotvení, kdy lékárník na dálku nemá přístup ani do lékového záznamu pacienta. Existence některých online poraden s lékárníkem na druhé straně narazila dle Michala Jurči z Asociace provozovatelů lékárenských sítí na problém, kdy se lékárníci z počátku báli napsat odpověď písemně a vzít na sebe tak zodpovědnost za pacienta, kterou tak jako tak na sebe v lékárně berou.

Dalším aspektem je vzdálený výdej léčivých přípravků na recept, který je a bude pacienty žádaný, ať se budeme jako lékárníci bránit, jak chceme. Teď ale to, jak bude lékárenství do budoucna vypadat, můžeme ještě ovlivnit, a proto způsob provedení případného vzdáleného výdeje léčiv musí vzejít z řad odborníků – lékárníků a ne jinak, jak jsme se přesvědčili na jaře tohoto roku. Česká lékárnická komora se pod tento bod pacientského desatera „nepodepsala“, jelikož dle slov viceprezidenta ČLnK Martina Kopeckého je nejprve potřeba stabilizovat lékárenskou síť změnou odměňování lékáren, ale je otevřená další diskuzi s pacientskými organizacemi na toto téma.

Více o celé konferenci a pacientské desatero telemedicíny naleznete na tomto odkazu.

A jak vy si představujete, že bude vypadat zdravotnictví a lékárenství za pár let? Dejte nám vědět do zpráv na fb/IG/Twitteru, osobně, nebo na rk1@scsf.cz.

Martina Krejčová