Byl 13. prosinec a Vánoce klepaly na dveře, a to už nejen tak zlehka a zdvořile, ale co jim síly stačily. Všechen ten shon, zařizování a kamarádi, co nemají čas, protože se učí na zápočty a předtermíny. No prostě učebnicový příklad života studentů farmaceutické fakulty na sklonku roku. Dnešek byl přeci jen něčím jiný. Konal se Čaj o páté. Soutěž v ochutnávání a především poznávání bylinných čajů. I tato soutěž pro mě byla letos něčím jiná. Prvně jsem se totiž neúčastnil jako organizátor, nýbrž jako soutěžící.

V 17:00, jak už ostatně napovídá samotný název, se sešlo přes třicet studentů v koridoru farmaceutické fakulty. Chodbou se linuly vzájemné rozhovory a vůně louhujících se rostlin. Krátce po páté hodině organizátorky usoudily, že již všechny potřebné látky a chutě přešly do připravovaných čajů. Následovalo úvodní slovo, kterého se chopila Natálie Farkašová, coby viceprezidentka pro vzdělávání a Simona Hašanová, loňská vítězka a „patronka“ této soutěže. Pak už si každý z účastníků vzal záznamový arch a vydal se koridorem poznávat jednotlivé čaje, kterých bylo celkem třináct – s tím, že právě onen třináctý byl čajovou směsí.

Na poznávání jsme měli asi hodinu. Někdo se rozhodl soutěžit sám za sebe, někdo se rozhodl spolupracovat se svými kamarády. Například já měl to štěstí potkat cestou na fakultu kamarádku, která šla také na čaj. Soutěž jsme nakonec strávili spolu a společnými silami jsme se snažili přijít jednotlivým odvarům na kloub. Každý druh jsme ochutnali hned několikrát a většinou jsme si i přivoněli. A když jsme takhle obešli všechny stoly, na kterých byly jednotlivé vzorky připraveny, dokázali jsme spolehlivě určit, který nápoj je ještě teplý a který už stihl vychladnout. Následně jsme zamířili ke stolu, kde pro nás bylo připraveno i malé občerstvení v podobě muffinů a jiného cukroví, které upekly studentky 4. ročníku Simona Hašanová, Mária Bullová a Tereza Staňková. Posilnili jsme se a vydali se na druhé kolo. Zhruba v jeho půlce jsme konečně přestali cítit chuť sladkého a naše jazyky opět začaly vnímat jednotlivé čaje. Naše nabyté znalosti z farmaceutické botaniky a farmakognozie nepřišly na zmar. Čaj se světle modrou barvou jsme určili jako heřmánkový, protože heřmánek přeci obsahuje chamazulen – světle modré barvivo. Vždy když v čaji náhodou plavalo něco z výluhu, zkontrolovali jsme, zda z toho nebude patrné alespoň, o jakou část rostliny se jedná.

Nebudu Vás napínat, správné odpovědi jsme měli tři. Heřmánkový čaj modrý není, stejně tak jako naše umění rozlišovat čaje dle chuti.

Nastal čas vyhlášení. Trojice soutěžících s nejcitlivějšími chuťovými pohárky si domů odnesla kromě diplomu a vítězného pocitu také zajímavé ceny od Spolku českých studentů farmacie. Na ty, co byli úspěšní trochu méně, čekalo 17 čajových sad, které do soutěže věnovala Megafyt Pharma.

Pořadí:
1. Hana Janovcová
2. Anna Hanusová
3. Eliška Kučerová

Čaj o páté za poslední roky získal své místo v srdcích studentů, o čemž vypovídá i každoročně vyšší účast. Čím dál více studentů nehledí na to, že se jedná o soutěž, ale jde jen ochutnat čaje, které by si většinou sami nikdy neuvařili. Neřeší, že přeci v prvním ročníku ještě nebudou nic znát, ale jdou se vidět s přáteli nebo poznat nějaké nové, jdou nasát atmosféru provoněného večerního koridoru a na chvíli zapomenout na všechna trápení a povinnosti. Jestli má někde skutečně platit spojení „není důležité vyhrát, ale zúčastnit se,“ tak je to právě pro Čaj o páté.

Teď už nezbývá než poděkovat všem pořadatelkám za krásnou akci a jít domů. Cestou se ještě pokochat kachním hejnem a doufat, že se za rok zas všichni sejdeme u čaje v koridoru.

Jan Rataj