Je 5.10.2022, stmívá se a já stojím trochu nervózní před kolejema v dlouhatánské frontě do už teď přeplněného autobusu. Natěšena a plna očekávání sháním zbytek svého týmu na prváckou hru a v duchu přemýšlím, co bude její podstatou. Do autobusu jsme se ale vešli a konečně odjíždíme směr Denoche.

Po příjezdu vcházím do obrovského (zatím skoro prázdného) prostoru, kde ze mě nervozita opadá, protože vidím pár známých milých tváří ze spolku. Dostávám welcome drink (z dálky voda, po napití ale gin-tonic) a nějaký papír, kterému moc nerozumím, ale později mi někdo vysvětlí, že se jedná o prváckou challenge. 

Hlavním bodem večera pro nás prváky je asi prvácká hra, která má 3 kola a účastní se jí 8 týmů. Řadíme se do řad, vysvětlují se pravidla, představují se týmy a jejich originální, někdy trochu vtipná, jména. 

Prvním úkolem je předávání pomeranče z jednoho konce řady na druhý, bez použití horních končetin. Připadám si trochu jako taková ta objímající se slánka s pepřenkou, protože styl předávání pomocí krku tak prostě vypadá. Povedlo se to nejspíš všem, ale do druhého kola se ale posouvá pouze 5 nejlepších týmů. A samozřejmě jsme mezi nimi.

Druhým a pro diváky nejspíše zajímavějším a zábavnějším úkolem je vytvořit co nejdelšího hada z oblečení co máme na sobě. Nemám nejmenší ponětí kolik na to máme vlastně času. Nejprve co nejrychleji sundáváme svetry, boty, pak pásky, ponožky. Rozvazujeme dokonce i tkaničky, ale protože to trvá moc dlouho, kašleme na to. Jak tak koukám, o kolik delšího hada má skupinka vedle nás, vím, že bez kalhot a triček už hada neprodloužíme, a proto končím společně s holkami ve spodním prádle u záchodků. Čas vypršel a my se dozvídáme, že do posledního kola už nepostupujeme. Sakra!

Do třetího kola se totiž dostávají jen 2 skupiny a pokud to dobře chápu, tak mají splnit co nejvíce úkolů. Každou chvilku někdo ze skupinky odbíhá směrem do davu, někdo přináší panáky, dokonce dochází i na svlékání podprsenek a stavění pyramidy. Nakonec vyhrává tým s dívkou v čele. Celý tým leze na pódium, všichni tleskáme a dívka přebírá výhru – Jägemeistera.

Po prvácké hře začíná volný program. Plním úkoly z prvácké challenge, fotím se s kamarády u krásné fotostěny a prostě si užívám posledních pár chvil bez hromady učení a s naivitou, že ta škola nebude tak zlá. Z párty odcházím spokojena plna dojmů a nových krásných vzpomínek. 

Anna Denigerová, 1. Ročník